The dance is called Fusion 🤩

I regularly attend events and workshops organized by Arielle and Brendon @thepearlingprinciple, @the.arielle.filter.

That’s how it happened that I started planning a joint exhibition with Arielle, who is also an artist. But how do you get paintings to a dance event in a studio where there is little light and no way to hang the paintings? 🧐

We came up with a projection! 🚀

I am absolutely thrilled about how the initially less-than-ideal circumstances sparked our creativity. Arielle creates watercolor paintings, often painting directly during the dance event, and I paint and draw emotions and experiences from dance in the studio. So how do we connect different approaches, styles, and colors? At first, I tried to align all outputs to similar color schemes.

I felt that it wasn’t quite right. After consulting with Arielle, I decided to add a bit more color. I also want to thank Arielle for trusting me to make radical digital adjustments to her work 😊

Artificial intelligence in Photoshop sped up the editing process—for example, I needed to convert portrait images into landscape format for creating a wide-angle video.

Eventually, I created a slow-motion video that merged our creations into one whole. Just as we look for ways to connect with each other while dancing. Thank you for the collaboration, and I look forward to the next one.💚🩷💜

Before that, I didn't know that something so precious could be done by hand without using technologies like blind embossing. 😉

Thank you so much! It was nice to meet Viktor and other professional enthusiasts.

I'm always happy to do calligraphy, lettering, and combine them with technology—whether by hand or industrially.

I try to depict emotions hidden deep within me with colors. Even though my art is personal, the emotions relate to everyone. I am often very dissatisfied with the result, so I have to repaint and repaint the paintings.

Actually, I come to terms with the fact that without this layering, waiting, and suffering, it's impossible.

It's a process, sometimes really painful, but I can't do it any other way.

It reminds me of long-term therapy; that's also a painful process, but the result is worth it.

I hope.

💜

For example, I didn't realize just how beautiful the Czech language is and how special diacritics are. I naturally incorporate them significantly in my calligraphy/lettering 😅

I created a collection of calligraphic greeting cards printed by letterpress, one of which is called "Blahopřání". The Czech word "Blahopřání" means wishing someone bliss. (Blaho = bliss, přání = wishes) And the sound of this word is very cozy 🤗

You can see more cards from my collection of greeting cards and notebooks printed by letterpress here.

Since 2016, I've also been fascinated by Japanese Calligraphy. For example, I wanted to express the word "The ocean" (海) in Japanese. Initially, I tried to express it using ink and different types of brushes. Two years later, I recreated it using oil colors and spray paint, and I am more satisfied with the result than before 🌊

I wrote about the calligraphy process 4 years ago here.

While I know the painting is eye-catching, what's most important to me is the process of creating it and my feelings about the work. I am always happy to share my knowledge and receive feedback.

Thank you to everyone who attended the event, and a special thanks to 📸 Fabio Tridenti for capturing these awesome photos!

The city is incredibly exciting for me, and I enjoy its energy. I dance blues and fusion, feeling at my best.

Currently, I'm working on a collection of paintings inspired by the energy of dance. I hope to bring some of that energy to you!

It was a challenge to sum up the most important aspects in 6 minutes. I wish everyone could experience something similar, as it's a fantastic way to reflect on one's work and, essentially, life.

This year has been a significant turning point for me. We moved with my family to New York. My son Alois has grown up. I could start going out in the evenings again—dance, dance, dance! At the end of October, he began attending childcare five times a week, giving me time for both work and fun. Wow 😀

Here across the ocean, I am seeking more of myself. I have always enjoyed typefaces, and I want to continue focusing on lettering, typography, and graphic design. Calligraphy, too ✍

After my transformative experience of childbirth and motherhood, something in me started shouting that I needed to paint more. So, I paint. And I never want to forget that. It's an integral part of me. I am also very interested in art therapy; we'll see what time brings.

Additionally, I am preparing paintings where I will incorporate lettering into my artwork even more than before. My wish is to connect everything I can. I want to work on large surfaces (walls) 😀 not just in the digital world. And to connect with other interesting people and learn new skills from them.

Thank you Hana Shannon a great painter, for recommending me to Suzanna Halsey for the presentation. Thanks to the other presenters for their excellent presentations, including their excellent English 😉

Thanks to my friends for their support, both those who attended and those supporting me from the Czech Republic 😘

A beautiful beginning of something new at the end of this year. Thank you! ❤️

Update:

The presentation of my work is now online. My art life in 5 minutes. Thank you! Thank you! Thank you!

Honestly, it'll be about giving birth to my son Alois, dancing, and painting. A little bit about graphic design, lol 😅

That means it's not just for typonerds.

Thanks again for the invitation, and I'm looking forward to other presenters and guests!

For the invitation, I'm using the self-confident typeface #raptortypeface typeface @superior_type and showcasing one of my paintings.

Presenters in the alphabetical order:

Matěj Číp (cimbalom player, student at Berklee) @cimbalomguy, Ilona Kohlová (graphic designer) @typopiknik, Aneta Kohoutová (Fulbright-ethical philosophy), Jana Křupková (event producer) @justmejanita, Luboš Náprstek (luthier), Alička Pištek (AI advocate), Yvette Vašourková (Fulbright-architecture and public spaces) @yvette_vasourkova, and Klára Zíková English (mezzo soprano)

Organized by the Czechoslovak Society of Arts and Sciences (SVU), New York Chapter, @zananyc20, with the support of the Bohemian Benevolent and Literary Association (BBLA).

Update:

The presentation of my work is now online. My art life in 5 minutes.

Thank you! Thank you! Thank you!

Vychutnáte si zde výběrovou kávu a zároveň se seznámíte s technologií letterpress.

Letterpress je technologie, kdy je tisk zatlačen reliéfně do kartonu. Do hloubky.

Do hloubky omítky jsou také mnou vyryté básně ve stěnách.

Neskutečně nádherné básně Mariny Cvetajevové.

V prostoru kavárny nás čekají ještě dokončovací práce, ale vše spěje do finále!

Básně jsem vybrala ze sbírky  „Živoucí o živých“

O lásce (z deníku) Rok 1917–1918, přeložila Jana Štroblová,

O vděčnosti (z deníku) Rok 1919, přeložil Luděk Kubišta

V roce 2018 mě Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara vyslala na týdenní workshop s úžasným kaligrafem Brody Neuenschwanderem do Zlína.

Za tuto zkušenost jsem nesmírně vděčná!

Brody každému z nás vyrobil několik skvělých nástrojů. Jedním z nich bylo právě pero z plechovky od piva/coly.

Nástroje mi doma ležely hodně dlouho ladem, neboť jsem se nějaký čas zabývala výhradně japonskou kaligrafií a štětci...

Minulý rok jsem se začala zabývat také latinkou a nabité poznatky z workshopu i kaligrafické nástroje jsem oprášila.

A právě pero z plechovky se stalo mým nejoblíbenějším nástrojem!

Brody v dokumentu „The Secret History of Writing“ ukazuje, jak se toto skvělé pero vyrábí a jak s ním lze pracovat (čas 1.01–1.03:30).

Podívejte se, dokud ten dokument nesmažou!

Podle tohoto návodu jsem si vyrobila svoje pero a funguje úplně stejně dobře jako to přímo vyrobené od Brodyho:

Perem z plechovky od piva jsem napsala celou kolekci přání a motiv na kávové sešity. Více info zde: https://typopiknik.cz/letterpress.html

Ať se vám krásně píše!

🇺🇸 The best pen from a beer can DIY

The Ladislav Sutnar Faculty of Design and Art sent me in 2018 to a one-week workshop with the great calligrapher Brody Neuenschwander to the Czech town Zlín.

I am very grateful for this experience!

Brody made a few cool calligraphy tools for all of us. One of them was a pen from a beer/soda can.

I didn’t use these tools for a long time because I was keen to study Japanese calligraphy and brushes.

Last year I started to be interested in European calligraphy and my knowledge acquired on the workshop and reacquainted myself with these calligraphic tools.

It was the pen from a beer can that became my most favorite calligraphic tool!

Brody shows in a documentary “The Secret History of Writing” how to make this pen and how to work with it (time 1.01-1.03:30).

Take a look while the movie is still available on YouTube!

I made the same pen as Brody gave me following the instructions from the video. It works well!

I used the pen from a beer can to create a whole collection of greeting cards and a calligraphy motive for coffee notebooks. More information is here: https://typopiknik.cz/letterpress.html

I wish that it will serve you beautifully!

Za vším stojí Petr Haškovec a jeho ateliér, který se specializuje na zušlechťování tiskovin. Petr Haškovec je nadšencem do letterpressu a svým nadšením nakazil i mě.

V roce 2019 jsme začali spolupracovat.

Prvním společným výrobkem jsou kávové sešity – cappuccino, čokoláda a latté.

V kavárně si prohlédnete a hlavně budete mít možnost se dotýkat letterpress výrobků včetně těchto sešitů.

Sešity jsou poctivě sešity ve hřbetu bílou nití. Uvnitř čekají na vaše kresby a zápisky čisté listy prémiového papíru, který neprosvítá.

Máte chuť na latté, cappuccino nebo na čokoládu?

Sešity jsou již k dostání. Cena sešitu 135 Kč + poštovné. Všechny 3 sešity včetně poštovného 467 Kč.

Více informací včetně dalších výrobků zde: https://typopiknik.cz/letterpress.html

Papír je krásný materiál, který nabízí mnoho vjemů. Tvořím kaligrafická přání a u každého přání si dávám záležet na výběru papíru a na barvě tisku.

Opatruj se

Přání „Opatruj se“ jsem navrhla pro ty, kteří chtějí podpořit blízkého v nemoci, v těžkých chvílích či vyjádřit upřímnou soustrast.

Vybrala jsem karton s obsahem vlněných a bavlněných vláken. Karton má příjemnou strukturu. (Karton se jmenuje So..Wool ivory fleece 250 g)

Hodně sil!

Naopak přání „Hodně sil!“ je tištěno stříbrnou barvou na velmi hladký tmavě modrý karton (Plike modrý 330 g) Karton jemný jako pohlazení...

Koho obdarujete?

Přání jsou otevírací a uvnitř čistá – připravena na vaše slova blízkým. Součástí každého přání je grafická obálka, ve které můžete rovnou darovat.

Cena 89 Kč/přání. Poštovné 29 Kč.

Více informací včetně dalších výrobků zde: https://typopiknik.cz/letterpress.html

Jaký je postup?

Nejdříve si vytvoříte motiv, který následně zdigitalizujete. Digitalizaci můžete provést pomocí skeneru či foťáku. (mnohdy postačí dobrý telefon na mobilu :)

V počítači motiv upravíte ve Photoshopu tak, aby na výsledných datech byla jen černá a bílá. (bez šedých přechodů – tedy tzv. pérovka)

Hotová data se pošlou na osvit a vytvoří se film.

Film se použije na vytvoření reliéfní formy.

Pomocí tlaku přes tiskové válce se na papír/karton přenese barva a zároveň se motiv vtlačí do papíru/kartonu.

Samozřejmě je třeba šikovných a zkušených lidí ve všech fázích procesu, aby byl výsledek perfektní. Zde můžete shlédnout video, kde tiskne skvělý pan Kamínek.

Motiv pak cítíte na kartonu pod prsty. Je to nádherný zážitek a ještě krásnější je někomu tento pocit darovat!

Pastelově růžové a pastelově modré blahopřání je již možné si ode mě koupit. Více informací včetně dalších výrobků zde: https://typopiknik.cz/letterpress.html

Hledám několik dalších čarodějů a čarodějek!

Vyrobíme si čarovné nástroje, namícháme lektvary z bylin či nakreslíme bytosti, které na kouzelných výpravách objevíme!

Budeme trávit čas ve studiu Paleta (Bělohorská 92, Praha 6), v zahradách Břevnovského kláštera či v oboře Hvězda,…

Ideální pro děti od 5–10 let.

V termínu 20.–24. července 2020 v čase od 9–14.30 hodin.

Konečná cena je 3650 Kč včetně obědů.

Tábor vedu já a Kamila. Pište, volejte: ilona @ typopiknik.cz, 739 179 012

Máme posledních pár volných míst.

Vedu také pravidelný úterní kroužek ve studiu Paleta. Krátké příběhy z lekcí můžete sledovat na instagramu: https://www.instagram.com/vytvarka_s_Ilonou/

Těším se na nové děti!

Studio Paleta: https://www.studiopaleta.com/

🇺🇸 Calligraphy – the process of creation 海 – English below

Zbožňuju moře, oceány a velká jezera. Ten svěží vzduch a rytmus vln mě naplňuje pokaždé radostí a vděčností. Také máte rádi hřmot vln?

Zhruba před 9 měsíci jsem se rozhodla, že vytvořím kaligrafii, kde tyto pocity zobrazím. Měla jsem tedy už v létě 2019 představu, jak bude kaligrafie vypadat. A těch 9 měsíců jsem za tou představou šla.

V létě jsem viděla moře Egejské a Jaderské a na podzim neuvěřitelný Atlantský oceán v Portugalsku! To byla taková síla! V Portu, kde jsem pobývala, mě po prvním dnu u oceánu už nezajímalo nic jiného!

Toužila jsem po velkém formátu. Zkoušela různé papíry a štětce.

Zkoušela jsem všechno možné.

Zoufalství...

Pak smíření, že to chce ještě čas.

V březnu 2020 přišla karanténa kvůli virové epidemii. Hodně času. Co kdybych se k tomu oceánu zase vrátila?

Moc jsem nepřemýšlela a náhodou vyndala ze zastrčené krabičky další štětce 😂

Vypelichané, vyřazené štětce, které mi Mari darovala s tím, že se mi třeba někdy budou hodit...

A najednou se to šlo! Potřebovala jsem ten nejhorší štětec!

Výsledná kaligrafie rozhodně ještě není dokonalá. Také je to malý formát.

Na velký formát si seženu koště – čím horší, tím lepší! 😎

Calligraphy – the process of creation 海

I adore the seas, oceans, and big lakes. The fresh air and rhythm of the waves always fill me with joy and gratitude. Do you also like the roaring of waves?

About 9 months ago I decided to create a calligraphy to depict my feelings. I had an idea in the summer of 2019 what the calligraphy would look like. And I spent those 9 months going chasing the idea.

In the summer I saw the Aegean and Adriatic seas and in the autumn the incredible Atlantic Ocean in Portugal! It was so powerful! In Porto, where I was staying, I wasn't interested in anything else after that one trip the ocean!

I longed for a large format. I tried various papers and brushes.

I tried everything possible. Desperation. Then an understanding that it would take time.

In March 2020 the quarantine came because of the virus pandemic. A lot of time. What if I went back to the ocean?

I didn't think too much and plucked additional brushes out of my box by chance 😂

Thinned, discarded brushes that Mari gave me with the idea that they might eventually come in handy ...

And suddenly it worked! I needed the worst brush!

The resulting calligraphy is not yet perfect. It is also a small format.

I'll get a broom for the big format - the worse the better! 😎

Plakát v tehdejším Československu nemusel film prodávat. Sloužil jen jako umělecká pozvánka k návštěvě kina. Nahrávalo to samozřejmě grafikům, kteří nemuseli na plakát umisťovat velké portréty hlavních hrdinů, jak tomu bylo např v Americe nebo celkově dnes. A mohli pracovat naplno se všemožnými výtvarnými prostředky.

Československý filmový plakát té doby spolu s polským vyniká svojí neuvěřitelnou výtvarností a nápaditostí. Špičkových výtvarníků bylo mnoho, dnes se však zaměřím jen na jednoho z nich.

Plakátová tvorba Zdeňka Zieglera je založena na třech aspektech. Je to práce s fotografickým výřezem, s protorem a typografií.

fotografický výřez

Zábavný plakát ke komedii Objížďka. Všimněte si kolážovitého přístupu. Dámský dekolt, malá auta, cedule... Nelíbí se mi jen diakritika a chybějcí háček u „D“. Dnes máme k dispozici mnoho digitálních fontů s dobrou diakritikou. Už se není na co vymlouvat. Dříve bylo písem poskrovnu, grafici si je často museli sami vystřihovat a celý proces byl mnohem náročnější. Budiž odpuštěno.

Motýlek

Hlavní hrdina Henri (též Motýlek) je odsouzen na doživotí do nechvalně proslulé věznice. Několik nezdařených pokusů o útěk mu vynese samotku a kruté zacházení. Přesto bojuje dál.

Na plakátě jsou nůžky, které mohou symbolizovat věznici. Věznice, nůžky chtějí ublížit hlavnímu hrdinovi – motýlkovi. Zároveň mezi ostřím vidíme i krajinu, která může být výhledem z okna vězně.

Toto je unikátní série plakátů na film Markéta Lazarová. Kombinace gotické písma a moderního bezpatkové písma skvěle vystihuje příběh, u kterého vlastně nevíme, kdy se vlastně odehrává.

Výrazná červená barva vystihuje krutost a nepřátelství 2 loupežnických rodin.

Plakát na film Smog obsahuje všechny tři zmíněné aspekty. Práci s fotografickým výřezem a práci s typografií v prostoru.

„Vždycky jsem se zajímal o písmo, typografie byla jedním z hlavních prvků. Ostatní – vyjma Milana Grygara – byli spíše malířsky založení. Základ mi dala právě architektura, naučila mě vnímat prostor. Ono jestli navrhujete dům, plakát, nebo knihu, je dost podobné. Musíte vytvořit z ničeho něco, to je základ. Hrajete si s plochami a cihlami stejně jako s písmenky. A buď ty věci od přírody cítíte, nebo se je prostě naučíte. Stačí být urputný.“

Na  plakátu Flashdance hraje dominantní roli typografie, která se zde stává obrazem. Jedná se o úspěšný muzikál s hudbou osmdesátých let. To je tak krásně barevně roztančená typografie!

Ukázali jsme si, že plakát může být neskutečně zajímavý a já věřím, že výtvarnost se do plakátu zase vrátí!

Zdroje obrázků a informací:

kniha Zdeněk Ziegler For Eyes Only, Terra culture, 2012

terryposters.com

Aby toho nebylo málo, tak se za tyto hrůzy udělují ceny! Cenu za nejlepší plakát v soutěži Český lev, 2019, získal snímek Nabarvené ptáče.

Ligatura „r“ a „v“ je bolestivou ránou pro každého citlivého jedince 😢

Podívejme se ještě na další typohrůzy v již tak úděsných plakátech.

Loveni nebo Lovení? Příště by to chtělo lepší diakritiku, když chce být někdo vtipný.

Hodinářův učeň. Grafik vykreslil diakritiku ve Photoshopu během 5 minut tak, aby se neřeklo?

Narusitel. Opravdu nápadité.

Dobré nakonec

Na závěr přikládám plakát, který působí jako paralen na předchozí bolesti.

Moc prosím, drahá filmová akademie, příště svolejte odbornou porotu!

Zdroj obrazového materiálu včetně možnosti prohlédnout si všechny nominované plakáty: https://www.filmovaakademie.cz/cz/2019/filmove-plakaty-2019

Obsahuje množství předloh.

JIRÁSEK, Jaroslav. Písař. Praha: Urbánkova bibliotéka pedagogická, 1909: „Úkolem rozpravy této jest rozhojniti ve vrstvách lidových známost o latince jakožto našem písmu národním a o jeho nejblíže příbuzných písmech okrouhlých, rondu i pastorku, vzhledem k jich původu, vývoji a rozšíření, to v mezích užších, od pramene římského až na doby naše, tedy s vynecháním ostatních rozsáhlých vědomostí o písmech jiných i také ostrých, jež vznikla vlivem gotiky, a konečně i kreslených a tíže psavých, která jsou předmětem krasopisu vyššího; to za účelem, aby vzdělanější člověk český, ať živnostník, otec rodinný, učitel nebo jiný, mohli těchto známostí buď sami využíti nebo učení písmu na základech hlubších usnadňovati, zdokonalovati a oduševňovati.“

Budu teď pátrat po dobových rukopisech, dopisech a porovnávat, jak se proměňuje osobní rukopis od předloh v dané době. Právě jsem nastoupila na další cestu poznání 🤩

Skvělá zpráva na závěr!

Kniha Písař je volně dostupná ke stažení v Národní digitální knihovně i v Moravské zemské knihovně:

Digitální knihovna

Tisíce digitalizovaných dokumentů z českých knihoven na jednom místě.

Moravská zemská knihovna v Brně

Předlohy začínají na straně 57 :)

🇺🇸 English below

Mojí nejoblíbenější prokrastinací je brouzdání po webech tvůrců písma. Při nedávné večerní zábavě mi do oka padlo písmo Pepone od Františka Štorma. (Storm Type Foundry) Písmo není horkou novinkou, doma mi leží vzorník, ale až teď mě písmo zaujalo.

Vzorníky od Štorma jsou na můj vkus přeplněné texty. Ve snaze ukázat všechny řezy, ozdobné litery, dekorativní iniciály či ligatury, se ztrácí primární krása písma.

Písma od Štorma ale miluji. Mají unikátní charakter, jsou nádherně prokreslená a vždy dokonale řemeslně zpracována. Mým nejoblíbenějším písmem po léta zůstává jeho digitalizace Baskervillu.

Písmo Pepone je určeno primárně k sazbě krásné literatury. Celá rodina písma ale obsahuje řezy vhodné k použití i ve velkých velikostech např. na plakáty. Zalíbil se mi řez Light Italic, který působí kaligraficky a je nesmírně elegantní.

I písmo typografické může mít kaligrafickou křehkost.

Písmo nabízí grafikům bohaté Open Type funkce.

Písmo k prohlédnutí a zakoupení zde: https://www.stormtype.com/families/pepone

Pronajmout si ho můžete v bezvadné aplikaci Fontstand: https://fontstand.com/

ENGLISH VERSION

A brief review of a calligraphic typeface

My favorite procrastination is browsing websites of type foundries .

During a recent evening session the Pepone typeface by František Štorm (Storm Type Foundry) caught my eye. The typeface is not new - I have a specimen sheet at home - but only now I got interested in it.

The specimens from Štorm are filled with too much text for my taste. The primary beauty of typeface is lost because there are too many features on display in the small space – many styles, decorative letters, initials or ligatures.

However, I love typefaces by Štorm's foundry. They have a unique character, they are well drawn and always perfectly crafted. My most favourite typeface is their digitalisation of the John Baskerville typeface.

Pepone is primarily designed for book typesetting. However, the font family contains styles suitable for use in large formats, e.g. for posters. I like the Light Italic style, which looks calligraphic and is very elegant. The font offers rich Open Type features for graphic designers.

Even typographic typefaces can have calligraphic fragility.

I am most impressed by the decorative ligatures. I am definitely not the only one!

View and purchase the font here: https://www.stormtype.com/families/pepone

You can also rent it via the perfect Fontstand app: https://fontstand.com/

Kniha je komplexní dílo, které nevznikne přes noc.

Kniha může na tomto světě vydržet desítky, ba i stovky let, a proto je příhodné věnovat knize náležitou péči.

V tomto článku se  věnuji několika knižním obálkám, a nastíním, jak může vypadat jednotná grafická úprava knihy.

Tato kniha je nádherný příklad komplexního přístupu ke knize. Obálka zaujme výrazným motivem. Ihned poté si všimneme nápadné ořízky. (barevné zvýraznění hrany listů knihy)

Po otevření nás ozáří výrazně žlutá předsádka a na dalších listech vybafnou barevné kruhy. Neviděli jsme je už na obálce? Kniha je celek, umělecké dílo. Grafik, který přemýšlí komplexně, může dát knize další přidanou uměleckou hodnotu.

Lolita od Nikoly Janíčkové

Pro brak brakový design kýčovitými

Ve většině případů jsme zahlceni kýčovitými prvoplánovými obálkami. Knižní obálka je to první, co čtenář zahlédne.

Během několik sekund musí kniha zaujmout, být identifikovatelná s žánrem.

Taková kniha má jiného čtenáře a toho samého čtenáře pravděpodobně předchozí minimalistická úprava Lolity od Nikoly Janíčkové nezaujme. Čtenář Lolity se zase takovému románu obloukem vyhne a tak tomu má být.

Pomoc! Kvalitní literatura s hrůznou obálkou

Obálka (uprostřed) od Zdeňka Zieglera je součástí edice klasické literatury. Klasická četba nemusí křičet. Je totiž už tak známá, že může být oblečená v jednotném, minimalistickém kabátku edice.

Obálka (zcela vpravo) od nakladatelství Fotuna Libri je také založena jen na typografii, ale typografie je to na první pohled velmi přitažlivá stejně jako neodolatelný Dorian Gray.

Závěr

Grafičtí úpravci usilují o vkus a krásu knih. Proč tolik z nás chodí do antikvariátů obdivovat a kupovat krásná stará vydání knih? Proč neváháme připlatit si za krásu v limitované edici?

Levný brak zapadne. Vkusná, inteligentní a hlavně komplexní grafická úprava knih vyzdvihuje knihu na umělecké dílo, za které časem klidně zaplatíme zlatem.

Zdroje

KLÍMOVÁ, Nikola. Knižní edice pro fiktivní nakladatelství. Zlín, 2013. bakalářská práce (BcA.). Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Fakulta multimediálních komunikací

PECINA, Martin. Knihy a typografie. Brno: Host, 2012, druhé vydání, rozšířené. ISBN 978-80-7294-813-0

JANÍČKOVÁ, Nikola, 2019. Lolita aneb Zpověď knižního grafika. www.h7o.cz [online]. [cit. 15.11. 2019]. Dostupné z: http://www.h7o.cz/lolita-aneb-zpoved-knizniho-grafika/?fbclid=IwAR1lq-4wu188hPKrnchgpzzcUPfCS9_7yf9FN75rUnrSUyaAg-4ZPsr4Czs

Z navštívených prezentací jsem věděla, že má také mimořádnou schopnost mluvit na veřejnosti. O jejích schopnostech edukačních jsem vůbec nepochybovala.

Zúčastnila jsem se tříhodinového workshopu v Palelote. Workshop byl opravdu výživný. Z Petry číší informace na vysoké vlně energie.

Co jsem se naučila?

Začali jsme psát naším přirozeným rukopisem a Petra nás po jednom obcházela. Její vycvičené typografické oko okamžitě rozpoznalo vyrovnanost/nevyrovnanost znaků v rámci slov.

Také jsem byla upozorněna na časté zalévání bříšek u minusek a dostala jsem doporučení občas nadzvednout nástroj a častému zalévání tak zabránit. Petra si také všimla mých ledabylých teček nad „i“ a opět doporučila jak na ně.

Část workshopu jsme věnovali psaní podle Petřiných připravených předloh. (Vycházejí z československých skriptů a jsou upraveny do současné podoby.) Používali jsme připravený set fix od Papelote. Naučila jsem se mimo jiné držet a psát zkosenou fixou novým způsobem!

Na místě jsem si také koupila skvělou samizdatovou příručku Skripty do výlohy. Pilná Petra vyhledala ve všemožných československých knihách skripty a vytvořila z nich autorský výběr. Vypůjčený výtisk z knihovny jsem tedy mohla vrátit, tak neváhejte půjčit či koupit!

Na závěr bych podotkla, že má Petra vysokou šanci vychovat zde novou generaci písmomalířů. (A vlastně nejen tady.)

Já osobně jsem si uvědomila, že chci písmo spíše posouvat z čitelné podoby do výtvarné, která nemusí vůbec zůstat čitelná. Používat všemožné nástroje, nenástroje. (Třeba plechovku od piva, kartáček na vlasy apod.) Předpokládám, že nejoblíbenějším nástrojem pro mě zůstane důmyslný japonský nebo čínský štětec.

Každopádně vím, že psát vyrovnaně a jednotně písmenka obyčejnou tužkou je základ!

Za fotky děkuji Papelote, autorkou je Adéla Waldhauserová. Já jsem pro samý zápal na workshopu nic nevyfotila a nestihla si sníst ani tu jednu tyčinku, co je na poslední fotce ;)

V tomto článku představím knihy, které mi na začátku mé cesty velmi pomohly.

Když jsem se rozhodla napsat o kaligrafii svojí diplomovou práci, měla jsem za sebou rok docházení na kurzy. https://typopiknik.cz/kaligrafie.html

K vlastní kaligrafické praxi neodmyslitelně patří také studium filozofie.

Bez filozofie bychom možná jenom „krásně“ psali.

A v japonské a čínské kaligrafii jde rozhodně o více než jen o „krásné“ psaní.

Takže hurá na knihy! (Kompletní bibliografické údaje najdete na konci článku.)

Soudobá japonská kaligrafie a malba

ČIHÁKOVÁ-NOSHIRO, Vlasta, KRÁL, Oldřich.

Tento útlý katalog obsahuje text od paní Vlasty Čihákové-Noshiro, která naprosto perfektním způsobem popsala principy japonské kaligrafie.

Text je rozdělen do 3 oddílů: Sedmero přikázání současné japonské kaligrafie, Srovnání kaligrafie s figurativní a abstraktní malbou, Od současnosti k minulosti a naopak.

Cituji zde část textu z prvního oddílu Sedmero přikázání. Tento text vychází z významného pojednání „Kaligrafie – tvar a způsob života“ (1968, nakl. Nippon Hósó Šuppankai) Širjú Morita.

Odstavec o šestém přikázání:

„Šestý princip navazuje jakožto pohyb ruky. Kaligrafie pouze zdánlivě vypadá jako akt psaní vedený zápěstím, ve skutečnosti ruku umělce musí řídit síla jeho prožitku, jež je nadřazena i jeho hlavě i srdci i jeho tělu i zápěstí. Hlava a tělo pohybový prožitek významu realizují, avšak kaligraf splývá s významem, proto nesmí být funkci svého těla ani rozumu, dokonce ani svými emocemi rozptylován. Důležité je jen to, co velí přítomný okamžik a místo bezprostředního aktu.“

Malířské rozpravy Mnicha Okurky / Shitao

Přeložil, předmluvu a doslov napsal Oldřich Král

Neskutečně si vážím soustavné práce Oldřicha Krále, který přeložil z čínštiny mnoho textů a napsal k nim obsáhlé erudované komentáře.

Jedním z těchto textů jsou Malířské rozpravy Mnicha Okurky.

Překlad je velmi srozumitelný a k porozumění pomáhá také komentář překladatele za každou kapitolkou. Z této knížky pochopíte v čem spočívá čínská krajinomalba. Vzhledem k  tomu, že čínská krajinomalba je stejně jako kaligrafie založena na čáře, rozhodně se dozvíte o kaligrafii mnohé.

„Tuš dokáže stavět a vršit tvary hor a řek, štětec dokáže naklánět a převracet jejich obrysy. Nikdy se nesmíme omezit na jediný kopec a na jedinou řeku. Malíři minulosti a současnosti bez výjimky dospívali k nezvratnému přesvědčení, že je třeba nabírat oceány tuše, brát do rukou hory štětců, neboť jen tak maximálně rozšíří možnosti jejich funkce. Jen tak nic neopomeneme a vše obsáhneme – osmero směrů, devatero dílů světa, patero posvátných hor i čtvero oceánů.“

Malířské rozpravy můžete najít také v knize Stopy tuše, kde najdete texty i od dalších autorů malířů, filosofů.

Čínská filozofie, Pohled z dějin

taktéž Oldřich Král

Tato kniha je poklad. Knihu jsem měla půjčenou několik měsíců z knihovny a pak jsem si uvědomila, že ji nutně musím vlastnit. Předpokládám, že to je kniha na celý život. Přirovnala bych ji k Bibli. Kniha, ke které se vracíte celý život.

Porozumět čínskému filozofickému myšlení může být nesnadné, ale tato kniha to českému čtenáři velmi usnadňuje.

V dnešní podobně znaků většinou už vůbec nevidíme původní piktografický základ.

Podobu znaku je důležité nejdříve pochopit než se pustíme k jeho kaligrafickému vyjádření.

Objevovat východní způsob přemýšlení je nádhernou cestou.

Objevovat kaligrafii je pastvou pro oči i ducha.

Bibliografie

ČIHÁKOVÁ-NOSHIRO, Vlasta. [úv. stati napsali a katalog zpracovali Oldřich Král] Soudobá japonská kaligrafie a malba: katalog výstavy, Praha prosinec 1986–leden 1987. 1. vydání. Praha: Národní galerie, 1986.

Malířské rozpravy Mnicha Okurky / Shitao. [z čín. orig.] přel., koment., [předml. a dosl. naps.] Oldřich Král. 2. vydání., upr. (ve Fra 1.). Praha: Agite/Fra, 2007. ISBN 978-80-86603-32-2.

KRÁL, Oldřich. Stopy tuše: čínské malířské texty. 1. vydání. Praha: Galerie Zdeněk Sklenář, 2016. ISBN 978-80-87430-44-6.

KRÁL, Oldřich. Čínská filosofie: Pohled z dějin. 1. vydání. Lásenice: Maxima, 2005. ISBN 80-901333-8-X.

LINDQVISTOVÁ, Cecilia.** Říše čínských znaků: písmo jako obraz života lidí a přírody**. [z angl. přel. Helena Heroldová] 1. vydání. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. ISBN 978-80-7422-054-8.

KUROSAWA WILLIAMS, Noriko. The key to kanji: a visual History of 1100 Characters. First Edition 2010. Boston: Cheng & Tsui Company, Inc. ISBN 978-0-88727-736-8.

Září považuji za začátek roku, i když už nechodím do školy. Rozjíždí se spousta projektů a lidé se probouzejí z lenivého léta.

Po návratu z cest i mě opět popadla každoroční touha začít nový rok tak trochu nově, v novém.

K novému začátku patří třeba čerstvé zdi. Čerstvě natřené.

Zeď kolem mého pracovního stolu byla už celá polepená obrázky a inspiračními materiály už tolik, a tak douho, že jsem vše začala ignorovat. Jediné, co jsem začala cítit, že tu ubývá prostoru pro nové myšlenky.

Staré nepovedené kaligrafie, regál plný přebytečného harampádí.

Obrázky jsem sundala ještě ten den a objednala barvu. Jednoduše jsem cítila, že změnu potřebuji hned.

Následující den jsme s partnerem prostor vyklidili a já se dala do sádrování a následného malování.

Během celého procesu jsem se naplno koncentrovala.

Pocit tady a teď zažívám docela často, při psaní kaligrafie, vaření a mnoha dalších činnostech.

Čím je však práce fyzicky náročnější, tím lépe.

Malování zdí je úžasné v tom, že se jedná o práci fyzickou, ale zároveň se zde pracuje s výtvarným materiálem – barvou.

A barva voní, zeď také voní a váleček nebo štětec vydávají ukliďnující mlaskavé zvuky.

Pracovna mi tedy nakonec nestačila a šla jsem štetečkem opravovat různé odřeninky po celém bytě. Další den jsem pokračovala s větším válečkem. ;)

K malování patří také uklízení. Uklízení je snad ještě více uspokojující. V první fázi lezu po čtyřech a odstraňuji z podlahy oválné kapky barvy. Cítím ten samý úžasný pocit, jako když se mi v Indesignu pomocí grafické úpravy daří postupně zpřehledňovat rozsáhlý členitý text. Text, který neupravený ve Wordu vypadá tak rozsypaně. Podlaha, která na začátku vypadá, že ji nikdy neuklidím.

Ale zpátky ke kapičkám barvy na zemi. Samozřejmě musím vytřít zhruba čtyřikrát a stále na kolenou, protože je to ta nejúčinnější metoda. Podlaha vypadá čím dál lépe. Jupí!

Následuje otírání vypínačů a dalších drobností.

Další den jsme nastěhovali nábytek, vše krásně otřeli. Přebytečné věci vyhodili. Uf! Mohu volně dýchat a začít nový inspirativní rok!

Take občas cítíte nutkání začít s čistým štítem?

Ještě nainstalovat moji velkou kaligrafii „brány“.

V jídelně jsem přemalovala část šílené výmalby. Pokračování příště...

Vytvořte piktogramy!

Řemeslný úkol, jež přináší bolavé oči, zadek a záda.

Úkol, jež žere hodiny práce a výsledky vidí jedině pan profesor Vaněk.

Tvrdá práce, jež se tváří nevýtvarně.

Úkol, jež se mi zrovna vůbec nehodí, protože se chci zabývat svojí vášní, japonskou kaligrafií, diplomkou.

Piktogramy zakládám na ostrých dynamických tvarech.

Ukazuje se, že výtvarnost je žádaná, musí být však zachována čitelnost.

Toto je první verze. Trojúhelníkové hlavy příliš snižovaly čitelnost.

Na konci října roku 2018 letím na 2 týdny do Japonska.

Piktogramy jsou tu všude.

Čínské znaky kandži, které Japonci od Číňanů převzali, často vychází taktéž z piktogramů.

Např. současný znak pro ženu vzešel z piktogramu klečící ženy s překříženýma rukama.*

Před vánočními svátky, ve stavu nejvyšší pracovní a duševní vyčerpanosti, přibyde k sadě piktogramů úkol vytvořt k nim na míru písmo.

Latinku se mi nechce vůbec dělat. Ne, že bych neměla naše písmo ráda, ale teď? Teď, když mi do odevzdání diplomky zbývá něco málo přes 4 měsíce a už na ni chci upnout více pozornosti?

Vymýšlím možnost vytvořit japonskou typografickou abecedu katakanu. (Japonci používají znaky kandži a 2 slabičné abecedy katakanu a hiraganu)

Možnost, jak plnit úkol a zároveň se blížit k tématu zaslíbenému.

Po dohodě s vedením ateliéru (doc. Kristina Fišerová a prof. Rostislav Vaněk) vytvářím k devíti piktogramům přepis v japonštině.

Moje lektorka japonské kaligrafie a kamarádka Mari Kučera mi pomáhá vybrat vhodné pojmy.

Během vánočních svátků šuftím tužkou první verzi písma, překresluju a ladím.

Proces práce. Vycházím z mnoha různých fontů, tužkou překresluju a ladím.

Když jsem spokojená, přistupuji s roztlučeným srdcem k počítači. Překresluju vektorem naskenované předlohy.

Mám první digitalizovaný znak! Přikládám k piktogramu.

Ono to neladí! To písmo se k tomu vůbec nehodí! Jakto?

Na konzultaci mi poradili, abych znaky napsala štětcem.

Mari mi píše předlohy ve stylu kaišo. (jeden ze stylů v kaligrafii, nazýván česky např. základní)

Píšu. Docela to jde, ale tuším, že tudy cesta k harmonii mezi znaky a piktogramy nevede.

Až nyní mi dochází, proč můj první návrh nefungoval.

Vybrané znaky mají většinou vysoký počet tahů, to znamená, že vztahů mezi tahy je mnohem více a znak je vizuálně složitější.

Vytvářela jsem tahy podobným způsobem jako tvary u piktogramů.

Musím tahy co nejvíce zjednodušit. Již relativně rychle vzniká finální písmo. Pojmenovávám ho pavučina [kumo no su].

Čti po sloupcích zleva doprava: žena / těhotná žena / šinkansen

Kombinace znaku ženy s piktogramem japonského rychlovlaku neboli šinkansenu

K piktogramům dodělávám speciální piktogramy s japonskou tématikou.

V úkolu jsem si našla zalíbení. Vášeň pro Japonsko nakonec totálně prosákla do práce.

Úkol, jež byl nakonec extrémně výtvarný!

Práce, jež tříbí smysl pro detail a krásu. Přesně to, co se řeší v kaligrafii.

Kompletní obrazový materiál na typopikniku v portfoliu: https://typopiknik.cz/piktogramy-pismo.html

Zdroje

** KUROSAWA WILLIAMS, Noriko. The key to kanji: a visual History of 1100 Characters. First Edition 2010. Boston: Cheng & Tsui Company, Inc. ISBN 978-0887277368.*

Ač není vidět, zásadně určuje to, jak se žena cítí.

Ženy chtějí být krásné a působit smyslně.

Symbolem takové smyslnosti je krajka. To je důvod, proč ženy krajky tak milují! Krajka je ale svým způsobem i taková tradiční, možná až staromódní.

Elegantní žena či dívka ale chce často působit i mladistvě…

Sisyfovská snaha?

Může být spodní prádlo smyslné a zároveň mladistvé a hravé?

Ano!

A ještě může být zcela na míru a jedinečné.

Zuzana Chleborádová vytvořila jako semestrální projekt pod vedením profesora Rostislava Vaňka a docentky Kristiny Fišerové přesně takovou uličnickou identitu spodního prádla.

Svoji značku nazvala příjemně šeptavým názvem SHU SHU.

Logotyp SHU SHU je vytvořen pomocí písma Cooper.

Toto buclaté písmo se mi na první pohled vůbec nelíbí. Má tvrdou kostru obalenou měkkou organickou hmotou…

Je to takové písmo s lidským rozměrem…

To je ale právě ten důvod proč k dámskému prádlu tak sedí!

V černé by to však nefungovalo. Zuzana zvolila jemné pastelové odstíny růžové, modré, fialové a oranžové.

Další přidanou hodnotou je technika sprejování.

Sprej vytváří příjemné rozostření a do hry vstupuje něžná nedokonalost.

Značka SHU SHU je mladistvá a hravá.

Spodní prádlo ženské a krajkové.

Cítíte se uličnicky?

Na Vaše přání můžete mít kalhotky i podprsenku na míru nejen s ohledem na velikost.

Drobný „SHU SHU“ detail je přesně ta jiskra, která dělá ženské prádlo teprve zajímavým!

Obrazový i textový materiál publikován se svolením autorky.

Knížka se skládá z krátkých esejí, které jsou více než vtipné!

Italský umělec Bruno Munari dokázal (mimo jiné) výstižně popsat, co je to design.

Třeba na příkladu pomeranče…

Pomeranč

Objekt je ustaven sérií kontejnerů tvarovaných ve formě plátků, které jsou rovnoměrně rozloženy okolo centrální vertikální osy, k níž každý plátek přiléhá svou rovnou hranou, zatímco všechny zaoblené hrany jsou obráceny ven. Tyto plátky tvoří společně celkový tvar, jistý druh sféry.

Souhrn těchto plátků je schromážděný v obalu, který je charakteristický látkou i barvou, je dostatečně tvrdý na vnějším povrchu, je vystlán vnitřní měkkou vycpávkou a chrání souhrn kontejnerů pod vnějškem. Veškerý materiál je stejného původu, ale vhodně se odlišuje podle funkce. Každý obal-kontejner je tvořen umělohmotnou fólií, která je dostatečná k udržení šťávy, ale zároveň dobře manipulovatelná vzhledem k demolizaci celkové formy. Plátky jsou společně slepeny slabým lepidlem. Obal, jak se to dnes nosí, je nevratný a může se vyhodit. Každý plátek pomeranče má přesně tvar, který odpovídá umístění zubů v ústech, a tak plátek vyjmutý z obalu a vložený do úst se opře o zuby a lehkým stisknutím jej narušíme a vysajeme z něj šťávu. Obyčejně obsahují plátky mimo šťávy také semínko rostliny, která vytvořila plod: malá pozornost výroby spotřebiteli pro případ, že by posledně jmenovaný chtěl produkovat tyto předměty pro vlastní potřebu. Poznamenejme, že touto pozorností nevznikají žádné náklady či ztráty, naopak se vytváří psychologická vazba mezi výrobcem a spotřebitelem; nikdo nebo málokdo skutečně pomeranč zasadí, a tak tato vysoce altruistická nabídka, že by mohl, kdyby chtěl, osvobozuje spotřebitele z komplexu kastrace a ustavuje vztah vzájemné důvěry.

Pomeranč je tedy téměř dokonalý předmět, ve kterém se snoubí úplná soudružnost mezi formou, funkcí a spotřebou. Dokonce i barva je přesná, modrá by byla zcela chybná.

Za jediný ozdobný ústupek, můžeme-li to tak říci, můžeme považovat zpracování povrchu obalu, který je realizován jako pomerančová kůra. Snad aby připomínal dužinu uvnitř kontejnerů. V každém případě – trochu zcela opodstatněné dekorace nemůžeme popřít.

Kniha je plná inteligentních, ale přesto přístupných textů.

Autor se zabývá všemi možnými odnoži designu, ale popisuje třeba i japonský minimalistický přístup k životu a bydlení.

Díky Rubato, že vydáváte takové skvělé knihy!

O pohnuté historii i „vtipné“ současnosti jsem se dozvěděla z diplomové práce Matěje Peci.

Vtipně instalovaná kniha na hromadě uhlí se nedala přehlédnout.

Knížka má příjemný formát na šířku s výraznou černou obálkou, kde kontrastní bílou barvou dominuje německý název města Brüx.

Typografie je výrazná a důrazná a nebojí se překročit hřbet.

Už na obálce můžeme vnímat rozdělení Mostu na starý a nový.

Jak jsem již psala minule, tento aspekt je výrazně vidět uvnitř knihy použitím 2 rozdílných papírů.

Typografii uvnitř sebevědomí také nechybí. Výrazné, úderné titulky a nekonvenční předsunutá zarážka u hlavního textu. Okolo sazby je ale stále dost prostoru. Design tedy není rozhodně nabubřelý a je zpracován citlivě k tématu.

Nabubřelost v grafickém designu je častý jev a projevuje se výraznou grafickou formou bez hlubšího obsahu. Je to běžný jev zejména u studentů, kteří chtějí být vidět za každou cenu na kilometry daleko. Výrazné věci fungují, ale většinou jsou to takové ty rychlokvašky…

Mimo textu je knížka bohatě vyprovázena fotografiemi.

Fotografie se mezi sebou prolínají, a to doslova. Prostě překračují přes sebe. Jak úžasné!

Bavila mě každá dvoustrana a s chutí jsem přečetla celou knihu. Obsah je velmi čtivý a rozsah je tak akorát na to se seznámit s tématem.

Věřím, že knížka posbírá nějaké ty ceny a dostane se mezi lidi!

Fotografie © Matěj Peca

Instalace. Napravo od práce Matěje Peci nelze přehlédnout nádhernou italiku Markéty Tycové...

důl Richard

demolice

plakát

předsunuté zarážky

prolínající se fotografie

„Vem si štrůdl!“

sběr uhlí

Už koukaj.

Foto Said Ismail

A na té hromadě uhlí se vyjímala krásná knížka.

Knížka to byla o městě Most a jeho historii. Vlastně by se dalo říct, že je to kniha o 2 městech.

Historické město bylo komunisty zcela zbořeno kvůli těžbě uhlí.

A bylo vybudováno nové praktické panelákové město…

Autorem výtečné knihy je rodák Matěj Peca, který tento aspekt zdůraznil použitím 2 rozdílných papírů v knize.

Zajímavým fenoménem, který se zapsal i do Guinnessovy knihy rekordů, bylo stěhování kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Kostel vážící 10 000 tun byl přesunut po kolejích o 841 metrů dál!

Tímto krokem si komunisti mohli ukázat technickou vyspělost a odvrátit pozornost od devastování historického jádra s množstvím dalších památek.

Navíc, jak bohulibé je zachraňovat kostel!

Byla zcela změněna identita města.

„Spolu se starými ulicemi zmizely tradice, které se vytvářely po generace. Vždy mi přišlo, že lidé z Mostu jakoby nemají kořeny. Ty byly nejspíš vyrubány spolu s uhlím.“

Identitu lze prostě úplně přebudovat a spolu s tím i myšlení.

A využít toho lze i dnes. Od roku 2009 se do mosteckých lomů lákají návštěvníci na akci s atraktivním názvem Uhelné Safari!

Veřejnost si tak zblízka může prohlédnout novodobé dinosaury. Dinosauři, třetihory, safari – samé zajímavé pojmy, tak proč je nesmíchat všechny do koktejtu neodolatelné nabídky!

Takže do totálně senzačního Mostu musíte hned jet!

Doprovodná úvodní typografie z písma Big Top

Pije fantu a mlsá nakynutá písmenka z jedovatých surovin.

Takže bacha na fantu! https://typopiknik.cz/kintera.html

Stále dokola si to uvědomuji a toužím po cestování každou chvíli.

Vždycky mám strach z neznáma, ale představa nehybnosti je daleko odstrašující.

Cestuji po Praze, po Čechách, po Evropě, po celém světě.

Cestuji uvnitř sama sebe.

Objevuji.

Bavím se.

Žiju.

Co se nehýbe, nežije.

Na jednu svoji velkou cestu jsem vyrazila v roce 2015.

Zimní semestr toho roku jsem strávila na erasmu v polském Gdaňsku.

Jeden podzimní večer jsem tam zažila cestu podobnou té Karkulčině.

Říjnová cesta z lekce jógy byla od počátku trochu riskantním rozhodnutím.

Lekce skončila v devět a až poté jsem zjistila, že autobus zpět do centra nejede. Ve skutečnosti možná i jel, ale touha jít domů pěšky neznámou krajinou, mě úplně přesvědčila, že nejede.

Je to ta touha, která nás táhne na cestu i přes možné nebezpečí. Protože můžeme něco obejvit, něco zažít.

Bála jsem se. Světla na cestě moc nebyla. Rozpadlé domy, strašidelné stromy, jezero vyluzující zvuky...občas nějaký štěkot a černá kočka přes cestu.

Pocit strachu byl intenzivní stejně jako pocit vzrušení.

Intenzivně jsem také cítila, že potřebuji fotit.

Vznikl dokument, který není přikrášlený. Je prožitý a autentický.

Člověk musí vyrážet na cesty stále znova a znova. Hledat svoji pravdu a utvářet si názory.

Cestujme a objevujme vlastní cestu.

Fotky z cesty zde: https://typopiknik.cz/karkulka.html

Víkend jsem strávila neviditelnou písmařskou prací.

Musím přiznat, že někdy je tvůrčí práce pořádně vysávající.

Všemu nenahrává ani krásné rozzářené slunce, které mě svými paprsky neustále láká ven lelkovat.

Grafika, která souvisela s tangem, mi ale radostí byla vždy. Ale nešlo jen o tango, šlo především o lidi. Poprvé se jednalo o vizuální styl pro milongu (taneční večírek) El Cielo, kterou jsem společně s mužem pořádala v roce 2013.

Druhý velký projekt byla kniha Cabeceo, rozhovory o argentinském tangu.

Kniha obsahuje rozhovory s tanečníky, učiteli a dýdžeji pražské taneční tango scény.

Autorka knihy Kristina Vojířová mě tehdy oslovila s nabídkou rozhovoru do knihy. Souhlasila jsem. Při stále otevřenějších rozhovorech začalo také naše přátelství.

Vizuální podoba knihy mě velmi zajímala. Na grafické spolupráci jsme se posléze domluvily také. Měla jsem ohromnou radost! Můžu dodat tvář tématu, které je mi tak blízké!

Ze začátku to ale nešlo úplně hladce. Kristina přizvala ke spolupráci fotografa Denise Poloma. S prvními fotografiemi jsem nebyla spokojená…Představovala jsem si totiž něco zcela jiného! Ach ty hloupé imaginární představy! Denis však mnohé tanečníky fotil naněkolikrát a fotky, které jsou nakonec v knize, jsou senzační.

Rukopis byl plný chyb, což se ukázalo až po vysázení...

Ale přese všechny tyto překážky jsem věděla, že tato práce má smysl.

Největší část práce padla na červenec roku 2015. Bylo hrozné vedro a tak jsem se rozhodla odjet z Prahy pracovat k babičce. Seděla jsem na zahradě ve stínu mohutného ořešáku. Seděla jsem tam celé dny…Byla jsem šťastná. Večer jsem si šla zaplavat či se projet na kole a ráno se zas vrhla do práce. Hodně energie jsem dala autorskému písmu, které jsem v knize chtěla použít. Sice jsem ho tam nakonec nepoužila, ale i tak jsem vynaložené energie na něm nelitovala.

Kristina napsala knihu, kde pomocí otevřených rozhovorů dává nahlédnout do začátků argentinského tanga v Praze, do lidských osudů, do různých emocí. Je to knížka, která vznikla z lásky k tanci, životu, z touhy předat svoje pocity dál. Inspirovat ostatní k tanci a ukázat jim tango takové, jaké je.

Kristina do mě vložila důvěru a nechala mě tvořit. Mohla jsem vytvořit něco ze sebe, něco skutečného. Nemusela jsem plnit něčí představu. Vybrala si mě proto, protože mě zná a zná moji práci. Děkuji jí za to a i ostatním, kteří nechávají umělce a grafiky tvořit.

Neznamená to ale, že se mnou nekonzultovala, že mi první návrh obálky prošel,...že se mě neptala proč chci tento papír, proč chci tento formát,...

Toto se nazývá SPOLUpráce.

Ke knížce jsem vytvořila i ilustrace. Jsou mojí interpretací různých lidských emocí. Možná pro někoho čmáranice, možná pro někho nesrozumitelné abstrakce. Na tvorbu je ale vždy vícero názorů.

Zadavatel by neměl čekat, že grafik je jen dělník jeho představ.

Každý je jiný a tvoří určitým způsobem.

Vzdělání v oboru je třeba respektovat.

Chápat hodnotu práce a její přínos.

Pokud zadavatelovi není něco jasné, měl by se zeptat a nechat si to od grafika vysvětlit.

Platí to samozřejmě i naopak.

Budou spokojené obě strany a jak se říká, dobrý design je vlastně výsledkem dobrého zadavatele.

A vy, tvůrci, spolupracujte na věcech, které Vám dávají smysl. S lidmi, kteří chtějí SPOLUpracovat. Pak to totiž není práce, ale radostné životní naplnění!

Fotky knihy a večírku zde: https://typopiknik.cz/cabeceo.htm

Jako obvykle se pozvaný umělec nejdříve představil přednáškou. Li Xu mluvil o čínském písmu – jak se vyvinulo a jak funguje. Také o tom, jak lze čínský znak výtvarně použít a sdělit jím něco nového.

Výstupem workshopu mohl být redesign čínského znaku, vizuální vyjádření významu znaku či prostě hra neobvyklou cestou...

Hlavním výstupem by ale hlavně mělo být nové poznání a otevření nových inspiračních cestiček.

Po skončení přednášky jsme se přesunuli do našeho openspace a všichni si kecli na židle. Já ani nedokecla a už jsem se začala rozhlížet, kde je velká role papíru na čmárání.

Hned jak se papír objevil, vzala jsem svůj kaligrafický štětec, tuš a začala psát. Přidal se ještě kamarád David a „aplikovali“ jsme svoje poznatky z hodin japonské kaligrafie.

Jak to tak bývá, zprvu mi to vůbec nešlo. Velmi brzo mi začal Li Xu uvolňovat ruku (ale hlavně mysl) a začaly vznikat skvělý uvolněný věci.

Přidal se k nám ještě spolužák Jakub. (Posléze vytvořil fantastický znak tance nohama.)

Ostatní seděli za macbookama a civěli do nich otupělýma výrazama.

Bylo mi to líto. Neumím strhnout dav a svojí energií je k papíru přilákat, tak jsem tomu nechala volný průběh. Kdyby nás tvořilo víc, bylo by to fantastický, inspirace by totiž lítala všude kolem nás!

Další den dopoledne jsem sice také seděla za počítačem, ale vlastně celý týden odskakovala od počítače k papíru a zhmotňovala svoje myšlenky z papíru do moderní digitální podoby.

Všichni na škole jsme tvorové kreativní a nechápu proč svoji kreativitu omezovat jen na tužku, papír a macbook. Je jasné, že myšlenky vznikají v hlavě, ale metod, jak je tam dostat, je více. Není to přece jen o sedavém přemýšlení a hledání „inspirace“ na pinterestu...

Ostatní nakonec vytvořili zajímavé plakáty, ale opravdu si tu tvorbu užili?

Razím názor hledat inspiraci v sobě, ve svých prožitcích, zkušenostech...Hledat v pohybu, atmosféře a v náhodě.

Je skvělé nemít na sebe žádná očekávání a nechat na takto uvolněných workshopech prostě věci

plynout a na té vlně surfovat.

Stalo se to i tentokrát. Očekávala bych, že vytvořím něco elegantního, něco kaligrafického. (Obzvášť když mám zkušenosti s japonskou kaligrafií.) Očekávala bych věc čistou.

Nakonec jsem se ale nechala překvapit svojí myslí!

Po elegantních tazích štetcem jsme začali tahat kresebné stopy papírem, igeliťákem, Jakub vidličkou, rukama, nohama…

Další den jsem si vzala barvy a pracovala rukama, lila na to vodu, matlala, radostně trhala mokrý papír...

Vše jsem si průběžně fotografovala a z jednoho výřezu vytvořila první plakát. (Náhodná skvrna se mi spojila s tématem, nad kterém jsem v poslední době dlouho přemýšlela.)

Pak jsem se vrátila, popadla uhel a nakreslila spontánně panelák se sluníčkovými okny. A bylo to.

Tvorba je neuvěřitelně zábavná věc, která vás na svých vlnách může donést třeba až do dětství. Do dětství, kdy si představíte ošklivé sídliště, kde jste vyrůstali, ale taky svoji rodinu, která Vás měla a má ráda.

Ač znak pro slunce vypadá v Číně takto 日, emoce máme na světě všichni stejné.

Později mě začal zajímat ženský cyklus a v pubertě přišel teprve na řadu sex.

Baví mě erotická pestrost, různé sexuální orientace, přístupy a názory. A nejraději přihlížím boření tabu.

Často poslouchám pořady na rádiu Wave, a když jsem narazila na podcast Zhasni!, musela jsem si hned všechno proklikat a hlavně poslechnout!

Jedná se o devítidílnou sérii o sexu a intimitě mladých lidí. Ač se jedná především o audio projekt, na webu mu nechybí ani stránka vizuální. Základem vizuálu jsou koláže, které mě hrozně baví! Prolínající se barvy, tvary, fotky a ilustrace jsou tak pestré jako je pestrá lidská sexualita. Některé koláže jsou možná až moc explicitní (díl Hřiště a Zápisník pozorovatelky), ale jsem natolik perverzní, že mi to vůbec nevadí.

Autorkou vizuálu je Mariana Dvořáková. Její práce se vymyká svojí neminimalističností, hravým přístupem a odvahou mísit nestejnorodé prvky

Web má čistou grafiku, takže ilustrace krásně vynikají. Když se dostatečně nasosáte vizuálna, můžete uspokojit svoje audio choutky.

Na projektu se podílelo mnoho umělců a každý díl je tedy tak trochu jiný.

Uslyšíte dunění, šustění, vzdychání, cvakání, chrastění,... a do toho upřímné výpovědi mužů a žen.

Rádio Wave prostě boří tabu. Výběrem témat i formou. Díky!

Doprovodná typografie z písma Merlo, Błażej Ostoja Lniski

Ach, tam budou!

Moderátoři začali mluvit, a mluvili a mluvili a přitom rádoby vtipkovali…Těšila jsem, že při vyhlašování a přebírání cen autory uvidím oceněné knihy promítnuté na plátně. Ale omyl!

Na plátně byly jen holé texty názvů vítězných knih. Pro oceněné autory to jistě znamená mnoho, ale já mnoho knih zatím ještě nikde neviděla, a tudíž byly pro mě tyto informace nicneříkající.

Nervózně jsem pokukovala na hodiny…a pak to přišlo!

Černá látka byla odkryta a stovka nedočkavců se vrhla na knihy!

Rej mohl začít!

Úhledně srovnané knihy byly rázem rozházeny; putovaly neustále vzduchem z jedněch mastnejch rukou do dalších.

– Vytanula mi na mysli bolestně romantická vzpomínka ze středoškolského mládí stráveného na Hellichovce. Bylo to tehdy asi v roce 2010, kdy jsem se vyšplhala po Petřínském svahu ze školy do Památníku národního písemnictví na Strahovské nádvoří.

Pamatuji si, že byl svěží jarní vzduch,voněly rozkvetlé stromy, a já se hrozně moc těšila na knihy. Těšila jsem se jako nadšená studentka polygrafie hlavně na krásné papíry a vazby.

Ale k mému zděšení jsem si mohla sáhnout jedině na studené sklo vitríny! Ve vitrínách byly tenkrát knihy jako nějaké posvátné mrtvolky uloženy. –

To strkání u knížek bylo tedy vcelku příjemné, ač tlačenice naprosto nesnážím, neboť jsem člověk citlivý na cizí doteky…

Ale jak to tak bývá, zanedlouho se většina vytratila holdovat vášnivým diskuzím nad sklenkou vína.

Oceněných knih bylo i letos velmi mnoho a je velmi těžké vybrat pro článek jen některé. Tudíž vítězí osobní vkus a aktuální nálada.

Velmi mě potěšila vítězná kniha v kategorii odborné literatury – Tabook Bedekr.

Bedekr jsem dostala do rukou v září v Táboře na festivalu malých nakladatelů Tabook.

Ihned mě zaujal příjemným formátem, měkkoučkým papírem a chutnou typografií.

Byla jsem z festivalu nadšená ještě než jsem dovnitř vstoupila. Obsah je také vynikající a díky tomu mi kniha stále leží vedle postele.

O grafický design se postaral Jan Čumlivski, který bodoval nejen u této knihy.

Mám radost, že byl tímto oceněním podpořen Tabook, Juraj Horváth a jeho tým.

Za zmínku stojí také Manuál japonského laku, který získal zlato v kategorii učebnic a didaktických pomůcek.

Jeho obnažený hřbet je jedním z trendů. K dané učebnici se ale výborně hodí.

Knížka o letci Ottovi Hanzlíčkovi od Matěje Hanauera náramně ukazuje jak může grafický design dodat válečnému tématu nový šmrnc. Typografická obálka Jezera od Martina T. Peciny je pamlskem pro designéry a díky nádherným ilustracím Martina Salajky se musí kniha líbit snad každému. Úvod do současné trapnosti ihned zaujme názvem a skvělými ilustracemi Alexeye Klyuykova. Musím si přečíst!

Opičí král s barevně i kresebně výraznými Sklenářovými ilustracemi je díky grafické úpravě studia Najbrt povýšen do nebeských výšin.

Barevně výživná je také autorská kniha UBXX Martina Lukáče. Syté velikánské ilustrace nasytí zcela Vaše smysly. Je to jedna z výjimek mimo trend pastelových barev.

Na nejkrásnější české knize je nejlepší to, že je oceněno hodně knih z řad těch výjimečných a pro některé nakladatele příliš odvážných. Odborná porota tímto do naší malé kotliny hlásá: „Takto mají knihy vypadat!“

Výstava nejkrásnější české knihy potrvá do 28. května. Umyjte si ruce a vyražte!

doprovodná typografie z písma Jana Čumlivského Idealstaat Fraktur

Může být písmo magické?

Jak funguje systém čínského písma?

A jak vůbec písmo vzniklo?

Těmito tématy jsem se zabývala ve své bakalářské práci o písmu.

Jedná se o 4 knížečky, které si celé můžete prohlédnout a stáhnout na webu.

V poslední červené si navíc můžete pročíst názory našich předních grafiků a písmotvůrců.

Soubor knížek byl vybrán do užšího výběru nejkrásnější české knihy roku 2016. Ať všichni poznají, jak je písmo zajímavé!

https://typopiknik.cz/bakalarka.html