Nedávno jsem četla skvělou knihu z nakladatelství Rubato Umění jako řemeslo.
Knížka se skládá z krátkých esejí, které jsou více než vtipné!
Italský umělec Bruno Munari dokázal (mimo jiné) výstižně popsat, co je to design.
Třeba na příkladu pomeranče…
Pomeranč
Objekt je ustaven sérií kontejnerů tvarovaných ve formě plátků, které jsou rovnoměrně rozloženy okolo centrální vertikální osy, k níž každý plátek přiléhá svou rovnou hranou, zatímco všechny zaoblené hrany jsou obráceny ven. Tyto plátky tvoří společně celkový tvar, jistý druh sféry.
Souhrn těchto plátků je schromážděný v obalu, který je charakteristický látkou i barvou, je dostatečně tvrdý na vnějším povrchu, je vystlán vnitřní měkkou vycpávkou a chrání souhrn kontejnerů pod vnějškem. Veškerý materiál je stejného původu, ale vhodně se odlišuje podle funkce. Každý obal-kontejner je tvořen umělohmotnou fólií, která je dostatečná k udržení šťávy, ale zároveň dobře manipulovatelná vzhledem k demolizaci celkové formy. Plátky jsou společně slepeny slabým lepidlem. Obal, jak se to dnes nosí, je nevratný a může se vyhodit. Každý plátek pomeranče má přesně tvar, který odpovídá umístění zubů v ústech, a tak plátek vyjmutý z obalu a vložený do úst se opře o zuby a lehkým stisknutím jej narušíme a vysajeme z něj šťávu. Obyčejně obsahují plátky mimo šťávy také semínko rostliny, která vytvořila plod: malá pozornost výroby spotřebiteli pro případ, že by posledně jmenovaný chtěl produkovat tyto předměty pro vlastní potřebu. Poznamenejme, že touto pozorností nevznikají žádné náklady či ztráty, naopak se vytváří psychologická vazba mezi výrobcem a spotřebitelem; nikdo nebo málokdo skutečně pomeranč zasadí, a tak tato vysoce altruistická nabídka, že by mohl, kdyby chtěl, osvobozuje spotřebitele z komplexu kastrace a ustavuje vztah vzájemné důvěry.
Pomeranč je tedy téměř dokonalý předmět, ve kterém se snoubí úplná soudružnost mezi formou, funkcí a spotřebou. Dokonce i barva je přesná, modrá by byla zcela chybná.
Za jediný ozdobný ústupek, můžeme-li to tak říci, můžeme považovat zpracování povrchu obalu, který je realizován jako pomerančová kůra. Snad aby připomínal dužinu uvnitř kontejnerů. V každém případě – trochu zcela opodstatněné dekorace nemůžeme popřít.
Kniha je plná inteligentních, ale přesto přístupných textů.
Autor se zabývá všemi možnými odnoži designu, ale popisuje třeba i japonský minimalistický přístup k životu a bydlení.
Díky Rubato, že vydáváte takové skvělé knihy!