Slavnostní ceremoniál vyhlášení nejkrásnějších českých knih roku 2016 jsem si letos nechtěla nechat ujít. Po loňské zkušenosti, kdy jsem vše (kromě chlebíčků) zmeškala, jsem dorazila včas. Usadila jsem se a dychtivě se těšila. Mimo mnoha židlí pro hosty byly na první pohled patrné 3 stoly s černými plachtami, pod kterými se to krásně vzdouvalo.

Ach, tam budou!

Moderátoři začali mluvit, a mluvili a mluvili a přitom rádoby vtipkovali…Těšila jsem, že při vyhlašování a přebírání cen autory uvidím oceněné knihy promítnuté na plátně. Ale omyl!
Na plátně byly jen holé texty názvů vítězných knih. Pro oceněné autory to jistě znamená mnoho, ale já mnoho knih zatím ještě nikde neviděla, a tudíž byly pro mě tyto informace nicneříkající.
Nervózně jsem pokukovala na hodiny…a pak to přišlo!
Černá látka byla odkryta a stovka nedočkavců se vrhla na knihy!
Rej mohl začít!
Úhledně srovnané knihy byly rázem rozházeny; putovaly neustále vzduchem z jedněch mastnejch rukou do dalších.

– Vytanula mi na mysli bolestně romantická vzpomínka ze středoškolského mládí stráveného na Hellichovce. Bylo to tehdy asi v roce 2010, kdy jsem se vyšplhala po Petřínském svahu ze školy do Památníku národního písemnictví na Strahovské nádvoří.
Pamatuji si, že byl svěží jarní vzduch,voněly rozkvetlé stromy, a já se hrozně moc těšila na knihy. Těšila jsem se jako nadšená studentka polygrafie hlavně na krásné papíry a vazby.
Ale k mému zděšení jsem si mohla sáhnout jedině na studené sklo vitríny! Ve vitrínách byly tenkrát knihy jako nějaké posvátné mrtvolky uloženy. –

To strkání u knížek bylo tedy vcelku příjemné, ač tlačenice naprosto nesnážím, neboť jsem člověk citlivý na cizí doteky…

Ale jak to tak bývá, zanedlouho se většina vytratila holdovat vášnivým diskuzím nad sklenkou vína.
Oceněných knih bylo i letos velmi mnoho a je velmi těžké vybrat pro článek jen některé. Tudíž vítězí osobní vkus a aktuální nálada.

Velmi mě potěšila vítězná kniha v kategorii odborné literatury – Tabook Bedekr.
Bedekr jsem dostala do rukou v září v Táboře na festivalu malých nakladatelů Tabook.
Ihned mě zaujal příjemným formátem, měkkoučkým papírem a chutnou typografií.

Byla jsem z festivalu nadšená ještě než jsem dovnitř vstoupila. Obsah je také vynikající a díky tomu mi kniha stále leží vedle postele.
O grafický design se postaral Jan Čumlivski, který bodoval nejen u této knihy.
Mám radost, že byl tímto oceněním podpořen Tabook, Juraj Horváth a jeho tým.
Za zmínku stojí také Manuál japonského laku, který získal zlato v kategorii učebnic a didaktických pomůcek.
Jeho obnažený hřbet je jedním z trendů. K dané učebnici se ale výborně hodí.

Knížka o letci Ottovi Hanzlíčkovi od Matěje Hanauera náramně ukazuje jak může grafický design dodat válečnému tématu nový šmrnc. Typografická obálka Jezera od Martina T. Peciny je pamlskem pro designéry a díky nádherným ilustracím Martina Salajky se musí kniha líbit snad každému. Úvod do současné trapnosti ihned zaujme názvem a skvělými ilustracemi Alexeye Klyuykova. Musím si přečíst!
Opičí král s barevně i kresebně výraznými Sklenářovými ilustracemi je díky grafické úpravě studia Najbrt povýšen do nebeských výšin.
Barevně výživná je také autorská kniha UBXX Martina Lukáče. Syté velikánské ilustrace nasytí zcela Vaše smysly. Je to jedna z výjimek mimo trend pastelových barev.

Na nejkrásnější české knize je nejlepší to, že je oceněno hodně knih z řad těch výjimečných a pro některé nakladatele příliš odvážných. Odborná porota tímto do naší malé kotliny hlásá: „Takto mají knihy vypadat!“

Výstava nejkrásnější české knihy potrvá do 28. května. Umyjte si ruce a vyražte!

doprovodná typografie z písma Jana Čumlivského Idealstaat Fraktur