Po delší době jsem minulou neděli vyrazila tančit argentinské tango. Tancovalo se na jednom z nejkrásnějších míst Prahy – ve viničním altánku na Grebövce. I když mi tancování moc nešlo, byla jsem šťastná – intenzivně jsem cítila přítomné štěstí, radost a svobodu.

Víkend jsem strávila neviditelnou písmařskou prací.

Musím přiznat, že někdy je tvůrčí práce pořádně vysávající.

Všemu nenahrává ani krásné rozzářené slunce, které mě svými paprsky neustále láká ven lelkovat.

Grafika, která souvisela s tangem, mi ale radostí byla vždy. Ale nešlo jen o tango, šlo především o lidi. Poprvé se jednalo o vizuální styl pro milongu (taneční večírek) El Cielo, kterou jsem společně s mužem pořádala v roce 2013.

Druhý velký projekt byla kniha Cabeceo, rozhovory o argentinském tangu.

Kniha obsahuje rozhovory s tanečníky, učiteli a dýdžeji pražské taneční tango scény.

Autorka knihy Kristina Vojířová mě tehdy oslovila s nabídkou rozhovoru do knihy. Souhlasila jsem. Při stále otevřenějších rozhovorech začalo také naše přátelství.

Vizuální podoba knihy mě velmi zajímala. Na grafické spolupráci jsme se posléze domluvily také. Měla jsem ohromnou radost! Můžu dodat tvář tématu, které je mi tak blízké!

Ze začátku to ale nešlo úplně hladce. Kristina přizvala ke spolupráci fotografa Denise Poloma. S prvními fotografiemi jsem nebyla spokojená…Představovala jsem si totiž něco zcela jiného! Ach ty hloupé imaginární představy! Denis však mnohé tanečníky fotil naněkolikrát a fotky, které jsou nakonec v knize, jsou senzační.

Rukopis byl plný chyb, což se ukázalo až po vysázení...

Ale přese všechny tyto překážky jsem věděla, že tato práce má smysl.

Největší část práce padla na červenec roku 2015. Bylo hrozné vedro a tak jsem se rozhodla odjet z Prahy pracovat k babičce. Seděla jsem na zahradě ve stínu mohutného ořešáku. Seděla jsem tam celé dny…Byla jsem šťastná. Večer jsem si šla zaplavat či se projet na kole a ráno se zas vrhla do práce. Hodně energie jsem dala autorskému písmu, které jsem v knize chtěla použít. Sice jsem ho tam nakonec nepoužila, ale i tak jsem vynaložené energie na něm nelitovala.

Kristina napsala knihu, kde pomocí otevřených rozhovorů dává nahlédnout do začátků argentinského tanga v Praze, do lidských osudů, do různých emocí. Je to knížka, která vznikla z lásky k tanci, životu, z touhy předat svoje pocity dál. Inspirovat ostatní k tanci a ukázat jim tango takové, jaké je.

Kristina do mě vložila důvěru a nechala mě tvořit. Mohla jsem vytvořit něco ze sebe, něco skutečného. Nemusela jsem plnit něčí představu. Vybrala si mě proto, protože mě zná a zná moji práci. Děkuji jí za to a i ostatním, kteří nechávají umělce a grafiky tvořit.

Neznamená to ale, že se mnou nekonzultovala, že mi první návrh obálky prošel,...že se mě neptala proč chci tento papír, proč chci tento formát,...

Toto se nazývá SPOLUpráce.

Ke knížce jsem vytvořila i ilustrace. Jsou mojí interpretací různých lidských emocí. Možná pro někoho čmáranice, možná pro někho nesrozumitelné abstrakce. Na tvorbu je ale vždy vícero názorů.

Zadavatel by neměl čekat, že grafik je jen dělník jeho představ.

Každý je jiný a tvoří určitým způsobem.

Vzdělání v oboru je třeba respektovat.

Chápat hodnotu práce a její přínos.

Pokud zadavatelovi není něco jasné, měl by se zeptat a nechat si to od grafika vysvětlit.

Platí to samozřejmě i naopak.

Budou spokojené obě strany a jak se říká, dobrý design je vlastně výsledkem dobrého zadavatele.

A vy, tvůrci, spolupracujte na věcech, které Vám dávají smysl. S lidmi, kteří chtějí SPOLUpracovat. Pak to totiž není práce, ale radostné životní naplnění!

Fotky knihy a večírku zde: https://typopiknik.cz/cabeceo.htm