Minulý týden jsme měli ve škole intenzivní workshop s čínským designérem Li Xu. Hodně jsme se těšila, protože workshopy jsou skvělý způsob, jak vytvořit něco neotřelého, jak se více seznámit s ostatními a jak načerpat do zásoby inspiraci.

Jako obvykle se pozvaný umělec nejdříve představil přednáškou. Li Xu mluvil o čínském písmu – jak se vyvinulo a jak funguje. Také o tom, jak lze čínský znak výtvarně použít a sdělit jím něco nového.

Výstupem workshopu mohl být redesign čínského znaku, vizuální vyjádření významu znaku či prostě hra neobvyklou cestou...

Hlavním výstupem by ale hlavně mělo být nové poznání a otevření nových inspiračních cestiček.

Po skončení přednášky jsme se přesunuli do našeho openspace a všichni si kecli na židle. Já ani nedokecla a už jsem se začala rozhlížet, kde je velká role papíru na čmárání.

Hned jak se papír objevil, vzala jsem svůj kaligrafický štětec, tuš a začala psát. Přidal se ještě kamarád David a „aplikovali“ jsme svoje poznatky z hodin japonské kaligrafie.

Jak to tak bývá, zprvu mi to vůbec nešlo. Velmi brzo mi začal Li Xu uvolňovat ruku (ale hlavně mysl) a začaly vznikat skvělý uvolněný věci.

Přidal se k nám ještě spolužák Jakub. (Posléze vytvořil fantastický znak tance nohama.)

Ostatní seděli za macbookama a civěli do nich otupělýma výrazama.

Bylo mi to líto. Neumím strhnout dav a svojí energií je k papíru přilákat, tak jsem tomu nechala volný průběh. Kdyby nás tvořilo víc, bylo by to fantastický, inspirace by totiž lítala všude kolem nás!

Další den dopoledne jsem sice také seděla za počítačem, ale vlastně celý týden odskakovala od počítače k papíru a zhmotňovala svoje myšlenky z papíru do moderní digitální podoby.

Všichni na škole jsme tvorové kreativní a nechápu proč svoji kreativitu omezovat jen na tužku, papír a macbook. Je jasné, že myšlenky vznikají v hlavě, ale metod, jak je tam dostat, je více. Není to přece jen o sedavém přemýšlení a hledání „inspirace“ na pinterestu...

Ostatní nakonec vytvořili zajímavé plakáty, ale opravdu si tu tvorbu užili?

Razím názor hledat inspiraci v sobě, ve svých prožitcích, zkušenostech...Hledat v pohybu, atmosféře a v náhodě.

Je skvělé nemít na sebe žádná očekávání a nechat na takto uvolněných workshopech prostě věci

plynout a na té vlně surfovat.

Stalo se to i tentokrát. Očekávala bych, že vytvořím něco elegantního, něco kaligrafického. (Obzvášť když mám zkušenosti s japonskou kaligrafií.) Očekávala bych věc čistou.

Nakonec jsem se ale nechala překvapit svojí myslí!

Po elegantních tazích štetcem jsme začali tahat kresebné stopy papírem, igeliťákem, Jakub vidličkou, rukama, nohama…

Další den jsem si vzala barvy a pracovala rukama, lila na to vodu, matlala, radostně trhala mokrý papír...

Vše jsem si průběžně fotografovala a z jednoho výřezu vytvořila první plakát. (Náhodná skvrna se mi spojila s tématem, nad kterém jsem v poslední době dlouho přemýšlela.)

Pak jsem se vrátila, popadla uhel a nakreslila spontánně panelák se sluníčkovými okny. A bylo to.

Tvorba je neuvěřitelně zábavná věc, která vás na svých vlnách může donést třeba až do dětství. Do dětství, kdy si představíte ošklivé sídliště, kde jste vyrůstali, ale taky svoji rodinu, která Vás měla a má ráda.

Ač znak pro slunce vypadá v Číně takto 日, emoce máme na světě všichni stejné.